Možná už sledujete, jak naši rubriku Blogeři plní zajímavé osobnosti. Naprosto nás dostal zájem všech, kteří se s námi chtějí podílet na šíření literatury. Takže jsme se rozhodly je poznat osobně a uspořádaly jsme historicky první literární piknik.
–
Byly jsme nervózní, nebyly si jisté, zda vůbec někdo dorazí, neměly jsme připravený program a naše snaha o pohoštění skončila škemráním o led v nedaleké hospodě. Rozbalily jsme kostkovanou deku se slovy, že v nejhorším případě se prostě budeme jen samy válet ve stínu a opíjet se sangrií. Takže nejhorší případ nevypadal vůbec špatně a my se poddaly svému osudu.
–
–
A bylo to lepší, než ten nejoptimističtější scénář, který jsme si představovaly. Holky donesly tolik jídla, že bychom si mohly otevřít stánek s občerstvením, knižní tipy na své srdcovky, ale hlavně tak uvolněnou náladu, že by do nás nikdo neřekl, že jsme klubko introvertů.
–
–
Bavily jsme se o literatuře, o našich vzorech, o práci s knihami, ale i o prvních kulinářských pokusech a našich platonických láskách (Martin Veselovský je vážně ohrožen).
–
–
Vydržely jsme až do pozdních hodin a nakonec sledovaly západ slunce nad Pražským hradem.
–
–
A omlouvám se, ale já se tak dobře bavila, že se mi vůbec nechtělo přerušovat atmosféru focením, takže spoustu okamžiků zůstane jen v našich vzpomínkách. A to je vlastně krásný, ne?
Holky moc děkujeme, že jste dorazily, bylo nám ctí a budeme se těšit, že se tahle událost bude označovat jako první, ale zdaleka ne jako poslední Literární piknik!
Lidé na té poslední fotce jsou všichni účastníci literárního pikniku, nebo je tam i nezúčastněná veřejnost? 😉
😀 kéž by, ale třeba už příště zaplníme celé sady…
https://kniznirecenzeetc.blogspot.cz/2016/08/nerecyklovatelni-recenzenti.html
Recenze by měly být vždy upřímné, bez ohledu na původ daných knih. A sama si cením především těch nestranně kritických – a to i z pohledu člověka, který recenzní výtisky sám rozesílá.
89P už od začátku funguje spíš jako zdroj tipů ke čtení (snad až na Bábovky, jestli si dobře pamatuji), píšeme často o našich pocitech, ani si to netroufám označovat jako recenze. Za sebe můžu říct, že je to dané především tím, že si knihy dost rozvážně vybírám, a když už se výjimečně netrefím, bez výčitek je odkládám, protože se mi na ně nechce plýtvat čas. A pokud nějakou knihu nedočtu, nepřijde mi fér na ni psát recenzi. To je samozřejmě luxus, který si s recenzními výtisky člověk nemůže dovolit, o to víc si rozmýšlím, o jakou knihu si napsat.