Dlouho jsem nic nenapsala a čekala, až mě přepadne ta samovolná touha nechat všechno na světě stát a moct a chtít jen psát.
A není divu, že ve mě takovou chuť vyvolala knížka, v níž čiší vášeň z každého řádku.
Začetla jsem se do ní jedno líné sobotní odpoledne. Pustila si k ní písničku Mr. Bojangles od Niny Simone a nechala ji hrát pořád dokola. Můj muž seděl kousek ode mě a já k němu občas zvedla oči, abych zjistila, jak moc už mu leze krkem. Ale nejspíš je to skutečně jediná písnička, kterou lze poslouchat pořád dokola a nikdy se neohraje. Troufám si tvrdit, že jestli budete Čekání na Bojangelese číst, nutnost pustit si ji přemůže i vás. Nejpozději na stránce osmnáct.
Připomínala mi Velkého Gatsbyho. Daisy Buchananovou. Éterickou, rozpustilou, elegantně ztřeštěnou. Milující život.
A Vyhoďme ho z kola ven. McMurphyo. Divokého, syrového, neuznávajícího pravidla. Milujícího život.
Ale tak nic, co jsem doposud četla. Natolik je jiná, nevšední a výjimečná.
Smějete se u ní nahlas, cítíte lehkost a život a chcete si ho umět užívat tak jako oni. Chcete vodit ptáky za jejich štíhlé krky po Paříži, nechat si kuchyň zarůst břečťanem, skákat ve večerní róbě do bazénu, tancovat v ulicích, pít ráno, snídat v noci a milovat tak hluboce.
Být bohémkou.
Být fantastickým vypravěčem.
Být jejich synem.
Být tolik francouzský.
Ale nechcete být u toho až tenhle se surrealistický, bláznivý, divoký a čistý život setká s tím všedním. A přitom z hořkého podtónu, který se line celým tím sledem bizarních momentů, tušíte, že k jejich srážce dřív nebo později musí dojít.
Chceš prožít vzplanutí citů?
Pokud jde o to tančení v ulicích a romantickou písničku, která se nikdy neohraje, doporučuji zkusit „Come Away With Me“ od Norah Jones. 🙂
Knížka vypadá zajímavě. Pokud jde o tu Noru, je to moje srdeční záležitost, takže doporučuji klidně celou, její starší věci jsou prostě pecka !!!!