Vlčí ostrov

Na Vlčí ostrov jsem dostala chuť kvůli jeho krásné obálce. Trvalo však pěkných pár týdnu, než jsem se rozhodla nahlédnout pod ni. Ne snad proto, že by se mi do čtení nechtělo. Spíš jsem tušila, že tohle je kniha, na níž je třeba to správné načasování. A to přišlo.

 

Po Vánocích plných lidí, věcí, zvuků a jídla. V prvních dnech, které jsem po dlouhé době měla sama pro sebe. Za oknem chumelilo, sníh se lepil na holé prsty stromů a já mohla a potřebovala na chvíli zmizet.

 

Myslím, že Vlčí ostrov byl napsán právě pro podobné potřeby. O lidech a pro lidi, kteří jsou občas unavení z „žít“ a na chvíli nebo napořád chtějí prostě jen být. Být dál dnešku a blíž přírodě. Být přirozeně a svobodně. Tam, kde vlny tlučou do prázdných pláží, lesy jsou živé a vlci chodí po stezkách lidí, protože ještě nezjistili, že je třeba mít z nich strach.

 

Lajla Rolstadová nepřináší strhující příběh, pointu ani zvrat. Přináší vnitřní svět člověka, který je ztracený, nejistý a sám. Který putuje a poznává. Místa, lidi, názory. Aby našel sám sebe. Člověka, který zkouší, jak tenká je hranice mezi štěstím a steskem, svobodou a osaměním. A jak těžké je zjistit, co vlastně skutečně chce.

 

Přibližuje svět, v němž záleží na ostatních a ostatním. Kde se k přírodě i lidem přistupuje s ohleduplností a respektem. A ti to vrací čistotou, divokostí a volností.

 


Chceš zaslechnout vlčí vytí na vlastní uši?

KLIKNI


 

Vlčí ostrov vás možná nestrhne svým dějem, pokud však máte chuť nejen číst, ale i přemýšlet a vnímat, může pohnout vaším světem. Ať už se rozhodnete sebrat se a procestovat ho celý s batohem na zádech nebo jen jeho kousek změnit svým přístupem.

 

Stačila jedna knížka a dva dny, aby ve mě probudili touhu vstávat dřív, aby mi neutekl svět. Cvičit jógu (bože, já!), abych našla vnitřní klid. Vyrážet na osamělé kilometry do přírody a chtít cítit, vidět a vnímat.

A vím, že je to nejspíš dočasná euforie, že to takhle asi nebudu chtít napořád, že budu brzo zase posuovat budík a usínat u relaxačních cviků a že zítra se budu muset vrátit do reality. Lajle Rolstadové se ale povedlo s ní trochu otřást a to moc knih nesvede.

 

Mám poslední večer pro sebe, sedím v kavárně proti našemu domu a cítím se jako U Sofie. A venku pořád sněží. Před velkým oknem čtu po sobě, co jsem napsala. S pobavením. Neměla jsem vlastně v plánu tolik chválit. Na světě jsou nejspíš hory knih, které jsou lépe a poutavěji napsané, jejichž příběh vás uchvátí, že nestačíte otáčet stránky. A to co nabízí Rolstadová jistě není pro každého. A hipízu je chvílemi až moc. Na ty, kdo se ale chtějí a umí otevřít, čeká poetický, citlivý, statečný a palčivě aktuální text o tom, že ne každý, kdo bloudí, je ztracen. A pokud je, může se přitom najít.

 


Chceš se najít?

KLIKNI


 

(Visited 269 times, 1 visits today)

2 thoughts on “Vlčí ostrov”

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *