Talent za tebe román nenapíše

Kdo se někdy pokoušel sesmolit aspoň krátkou povídku, moc dobře ví, že to není žádná legrace. Spisovatelka Alžběta Bublanová spolu s Andreou Selzerovou provozují kurzy tvůrčího psaní Kurzy z obýváku a tak jsme si nemohli nechat ujít možnost je vyzpovídat. Nejen pro pisálky by mohl být tento rozhovor o talentu, tvrdé dřině a odvaze užitečný.


Projekt Kurzy z obýváku se zrodil v Londýně, kde Andrea strávila rok 2012. Jako všechno výjimečné, i Kurzy, vznikly z tísně a intenzivní potřeby. Andrea se dle svých slov bála každého kroku realizace, zároveň ji překvapovala odvaha, schopnost spoluvytváření, a postupem času reakce prvních studentů. 


Na vašich stránkách se můžeme dočíst, že vaše Kurzy z obýváku mají sloužit těm, kteří se chtějí naučit řemeslu psaní nebo mají ambici publikovat. Opravdu považujete tvůrčí psaní za řemeslo? Myslíte, že se dá naučit?

Podle nás ano. Tak jako se učí filmaři točit filmy a malíři malovat obrazy, tak se spisovatelé učí techniku psaní. Samozřejmě, že talent vyčarovat neumíme, ale spousta lidí prostě jen neví, jak na to, a dělá zbytečné chyby, které se dají odstranit.

Takže existenci talentu nepopíráte, ale nevypadá to, že byste mu přikládaly velkou váhu…

Ohledně talentu je těžké soudit. Protože někdy můžeš mít pocit, že dotyčný talent má. Napíše povídku, která fakt stojí za to. Ale pak už nenapíše nic dalšího, nebo nic nového. A pak jsou autoři, co se k dobrému psaní propracují. Nejde jednoznačně říct, že on má talent a někdo další ne. Talent je prostě ošemetné slovo. Samozřejmě, že nějakou váhu má, ale rozhodně za tebe nenapíše román nebo nějaké větší dílo. Možná jednu povídku a šlus. O zbytek se musí postarat autor sám.

A co ta zmíněná kouzelná formulka o publikování… už máte nějaké zářezy?

Například Lídu Svozilovou – to je aktivní autorka. Regulérně bloguje a soutěží. V roce 2015 se stala třetí finalistkou literární soutěže nakladatelství Fragment Hledá se autor bestselleru. V tomto případě jsme Lídu moc nevedly, nepotřebovala to, spíše jsme se mrkly na texty a řekly jo, tady je seznam soutěží.

Pak nám z kurzu vyšla Slávka Frančíková, která se prorvala do prvních míst Česko hledá spisovatelky. Text co text byla lepší a lepší, až to zkusila naostro. A na Kárové dámě od Šárky Zmatlíkové jsme se podílely konzultací.

V kurzu máme studenty, kteří umí překvapit. Dostáváme i zajímavé rukopisy k hodnocení. Uvidíme, co přinese čas.

Andreo, když mluvíš o Lídě Svozilové, napadá mě, jestli ještě fungují tvoje vydavatelství e-knih Pusinky?

Ano, Pusinky fungují! Lídina e-knížka tajemných až hororových příběhů je zrovna dobrý čtení na cesty. Obecně Pusinky by měly posloužit jako čtení do sedmdesáti stran, ideální do vlaku nebo metra.

Publikuješ každého, kdo u tebe chce knížku vydat?

To určitě ne. Autory si vybírám. V záloze mám pár tipů, je však těžké autora přesvědčit publikovat elektronicky. Chápu, že takový formát vzbuzuje opovržení, tisk je tisk, ale myslím, že tady existuje díra, a s e-formátem se dá kvalitně vyhrát.

A mimo „vaše“ autory, oslovuje vás někdo ze současných českých spisovatelů?

Alžběta: Jaroslav Rudiš. Umí geniální dialogy a dokáže se vcítit do svých postav.

Andrea: Než se mi narodilo dítě, stihla jsem přečíst Žítkovské bohyně Kateřiny Tučkové, a běhal mě mráz po zádech. Jinak Jan Skácel.

Bětko, vystudovala jsi Literární akademii Josefa Škvoreckého. Bereš si ze vzpomínek na tvůrčí psaní inspiraci pro vaše kurzy? Kdo tě tenkrát nejvíce ovlivnil?

Jo, to beru. Každý učil psaní jinak, tak si od každého beru něco. Nejvíce mě ovlivnil Martin Šafránek. Ten tomu fakt rozumí.  Ten neřeší nějaké poučky, ale prostě přečte a ví, jestli to funguje nebo ne. A tak by to mělo být. Neexistuje univerzální recept, jak psát. A co v jednom textu funguje, ve druhém nemusí.

Dodáváme odvahu, v důvěrné atmosféře jemně a akurátně vedeme, ženskou cestou motivujeme a podporujeme.

Nebojíš se, že potkáš studenta, který je nadanější než ty? Neměla bys pak trochu škodolibé nutkání svést ho z cesty?

Tak jasně, že se mé autorské pýchy dotýká, když čtu nějaký kvalitní text a není můj. Ale jsem spíše fascinována, že někdo napsal něco dobrého a já můžu být u toho. A pokud vidím, že je to dobré, ale něco málo tam hapruje a já jsem ta, která to popostrčí správným směrem, tak jsem pyšnější, než kdybych toho dotyčného záměrně svedla na jinou cestu. A co bych taky z toho měla? Učím tvůrčí psaní a výsledky mých studentů jsou tak trochu taky mojí vizitkou.

Jaká je tvá role, Andreo?

V on-line  kurzech působím jako prostředník. Komunikuji s klienty. Texty hodnotí Bětka. Během workshopů funguju zase jako moderátor. S Bětkou se doplňujeme, já dodávám formu a strukturu, Bětka obsah. Tvůrčí psaní beru jako cestu k sobě. Sám tvůrčí proces dost osvobozuje – a o to mi jde. Mám pak radost, když se naši studenti po velmi dlouhé době dostanou opět k psaní a dopíšou třeba dvacet let starou báseň nebo se odváží publikovat a soutěžit. Dodáváme odvahu, v důvěrné atmosféře jemně a akurátně vedeme, ženskou cestou motivujeme a podporujeme.

Co je váš vysněný cíl? Jak by dál měl projekt pokračovat?

S Bětkou chceme pokračovat v tom, co jsme začaly a co nás naplňuje. Letos chceme natočit novou sérii videí o tvůrčím psaní. Chystáme  také vydat  pracovní sešit tvůrčího psaní. Moc nás baví se setkávat i osobně, minulý rok proběhly první workshopy. Je to docela něco jiného, docházet na skupinové tvůrčí psaní, když máte čas. V březnu otevíráme další kurz. No a Kurzy z obýváku by se měly rozšířit i o další obory, které souvisí s kreativitou.


Máš psavou? Mrkni na Kurzy z obýváku!

KLIKNI 


Andrea Selzerová je zakladatelkou projektu Kurzy z obýváku. V roce 2013 také založila e-vydavatelství Pusinky, publikující nové a autentické autory. Několik let působila v korporátním projektovém managementu, za nedokončených studií žurnalistiky se podílela na produkci a propagaci eventů. Pochází z Ostravska, několik let však žije v Praze, která se stala mým domovem a místem pokladů.

Alžběta Bublanová se zabývá psaním patnáct let. V roce 2012 za svou prvotinu, povídkovou sbírku Čtyři stěny, získala od Akademie literatury české ocenění Máchova růže. Minulý rok jí vyšla kniha V Tichu. Psaní je pro ni zábavou, ale i nezbytností. Vyjadřuje tím pohled na svět. Ve svých textech se zaměřuje na popis obyčejného života a všední současnost. Baví jí přemýšlet nejen o příbězích, ale i postavách a stylu psaní. Kromě beletrie píše i recenze, články a rozhovory. V Kurzech přispívá citlivým a akurátním hodnocením textů a empatickým vedením svých studentů.


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *