Prokletá pokračování ukončených sérií

Patřím ke generaci Harryho Pottera.

Je to ta, která vyrostla spolu s ním. V jedenácti dostala svůj první díl. A pak stála s kamarády před školou a sdílela smutek z toho, že k nim ještě sova nepřinesla dopis.

Na Vánoce dostala pokračování a četla celou noc až na Boží hod. V hrůze prolítávala poslední stránky pátého dílu a nevěřila. Plakala pro Dobbyho. Zamilovala se do Snapea. A máloco ji potěšilo tolik, jako sednout si v Londýně na schody v Zobí ulici a vypít si máslový ležák.

 

V době kdy vycházel, byl u nás v rodině na Harryho pořadník. Knížky putovaly z ruky do ruky ode mě k bráchovi, od bráchy k mamce a od mamky k babičce. A na začátek se vracely prodřené a ochmatané, ale prožité.

 

Vyrostla jsem s Harry Potterem a odložila ho, když jsme oba dospěli.

Takže jakmile jsem se doslechla, že vychází nový, nebyla jsem si vlastně vůbec jistá, jestli ho chci číst.

 

Co když bude špatný? A na všechno hodí hořkou pachuť.

Co když bude dobrý? A já budu muset znovu prožívat definitivní konec.

 

Nakonec to všechno dopadlo jinak.

Prokletému dítěti jsem neodolala, ale na to, aby u mě vyvolalo jakékoliv emoce, bylo příliš slabým vývarem svého předchůdce.

 

Příběh, v němž ožili ti, kteří měli zůstat mrtví.

Zploštěli ti, kteří přežili.

Harry se stal otravnějším, Ginny nijakou, Hermiona suchou a Ron Fredem a Georgem. A Draco? Draco přišel o všechno, co ho Dracem dělalo. Povýšenost, chlad a jízlivost vystřídala empatie, zdvořilost a úsměvy. A u hlášek „vlastně jsem ti, Harry, vždycky záviděl“ a „baví mě nechat se komandovat Hermionou“ moje srdce se slabostí pro temné postavy krvácelo.

Zkázu dovršila klučící objetí každých pět stránek, souboj o nejpatetičtější hlášku a přehršel „viditelně pohnutých a dojatých“ postav.

Až to naštěstí celé zachránil fakt, že šlo o scénář a děj se zrychlil tak, že mě nestihl trvaleji zklamat.

 

To, co ve mě po něm zůstalo, vystihla nejlíp moje kamarádka: „Bylo to, jako bych četla fanfiction. Rychlou a nepovedenou.“ Chybělo jen, aby Brumbál ožil a dal to dohromady s Luciusem.

 

Z nostalgie tak budiž novému Harrymu udělen alespoň jeden bod z milosti: málokteré knížce tolik slušel podzim.

 

 

 

(Visited 201 times, 1 visits today)

4 thoughts on “Prokletá pokračování ukončených sérií”

  1. Děkuji za tuhle recenzi. Jsem také na Harrym odkojená a stále se ještě nacházím uprostřed dilematu, zda číst nebo ne. Nyní mám rozhodnuto. Harryho, kterého mám v sobě, si touhle knížkou nenechám vzít a také si nechci nechat pokazit dokonalou představu o něm. Díky 🙂

    1. Potěšení na mojí straně 🙂 Kdyby k tomu přeci jen došlo, myslím, že se nemusíš bát, že by ti ji pokazila – na to to má s původním Harrym příliš málo společného.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *