Osm

Detektivky dokáží svou napínavostí příjemně zchladit na rozpáleném letním slunci. Jak si ale vedla Radka Třeštíková se svou poslední knihou Osm?



Snad každý četl loňský hit Radky Třeštíkové, Bábovky.  Já o něm toho sice slyšela spoustu, ale kniha mě úspěšně minula. Až nyní jsem neodolala románu s detektivní zápletkou s názvem Osm. A přesně tolik postav hraje svou roli v příběhu o mladé dívce Míše Mrázové, která je jednoho rána nalezena postřelená do hlavy v Ďáblickém parku. Po převezení do nemocnice zůstává Míša v bezvědomí a policie se tak musí pokusit vyřešit případ bez její pomoci. Kdo by jí ale chtěl ublížit? Její přítel či snad nejlepší kamarádka? A jakou roli v tom hrají její bývalí zaměstnavatelé, kterým hlídala děti?

 

Třeštíková rozjíždí příběh se spoustou jmen hned od začátku. Máme tedy jednoho přítele, Honzu Tomeše. Nejlepší kamarádku, Alici. Potom rodinu, kterým postřelená oběť hlídá děti, manželé Max a Julie s dvojčaty Meda a Bruno. A vyšetřovací tým s plukovníkem Malinou, majorem Novotným a poručíkem Šeredou. Pardon, poručík se jmenuje Ivana Šeredová, ale zde zřejmě Třeštíková naráží na sexismus u policie, kdy si Šeredová jako jediná žena v týmu vyslouží nelichotivou přezdívku díky své nadváze a místo vyšetřování vaří Malinovi kávu. To jsem ale trochu odbočila. Takto pohromadě možná vypadají  všichni až příliš komplikovaně, ale rychle zorientujete. Nyní tedy už jen zbývá přijít na to, co se ono osudného dne stalo.

 

Autorka se k zodpovězení palčivé otázky dostává hezky oklikou. Po úvodu zasazeném do nemocnice vrací čtenáře v ději o několik měsíců zpět a vytváří pestrou škálu příběhů z každodenního života. Věčně nezaměstnaná Míša, která se nemá ráda s budoucí tchýní. Alice, která nemůže najít lásku a uchyluje se k online seznamkám a večerním kurzům keramiky, jógy a vyrábění marmelády. Julie, jejíž výrazně starší manžel jí je nevěrný ve Francii zatímco ona se snaží starat o jejich dvojčata v Praze. Idealistický učitel Honza zamilovaný do Míši natolik, že by pro ni zabíjel. Osm má být podle samotné Třeštíkové román o lásce a o tom, kam jsme schopni kvůli ní zajít. Motiv knihy to je vskutku hezký, v průběhu děje se vystřídají různé formy lásky (rodičovská a partnerská, závislost na milovaném, žárlivost, nevěra i homosexuální vztah), dějově to hladce plyne. Přesto to má pár „ale“. Tím prvním je samotná forma psaní.

Tak tedy jako ne že bych něco proti psacímu stylu Třeštíkové měla, to skutečně ne, jen místy to vypadá, že se po vzoru Hrabala a jeho sáhodlouhých větách rozpínající se na stránky rozhodla, že sama tečku zkrátka nepoužije jak je rok dlouhý, jenže někdy krátké věty mají něco do sebe více než ty dlouhé, protože to víte, já tomu nerozumím, ale slyšela jsem, že krátká věta dokáže na rozdíl od té dlouhé přidat na údernosti celého děje.

Druhým problémem pro mě byla místy samotná slovní zásoba. Třeštíková se nebojí psát mluvenou češtinou, kdy i sprostá slova několikrát zazní. Vulgárnost ve správném množství a na vhodném místě dokáže knihu vyzdvihnout nad průměrem a dodat jí na údernosti. Tady to ale spíše působí, že se Třeštíková snaží mermomocí napsat populární příběh pro davy, které by ho kupovaly. Kniha tím jen zbytečně ztrácí na literární hodnotě. Tu se Třeštíková zřejmě snaží dohnat psaním některých vět prozměnu ve francouzštině a španělštině. Proč tak činí mi je doteď záhadou, děj to pouze zpomaluje, jak musíte občas sahat po slovníku.

Jinak ovšem Osm drží pohromadě a snadno dotáhne čtenáře až do dramatického závěru, který možná sice zcela nepochopíte, protože poslední odstavec je napsaný ve švédštině, ale ne všechno je přeci jen o zdárném ukončení děje!

 

Po dlouhém přemýšlení jsem došla k názoru, že příběh o lásce s detektivním nádechem Osm není špatný. Ba naopak. Rychle a snadno se čte, ideální román k vodě nebo na chalupu. Pokud ovšem máte chuť na knihu, která by vám po dočtení nedala ještě další týden spát, tato to nejspíš nebude.


KLIKNI


 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *