Náš všední život

Životopisné romány. Moje úchylka. Tenhle život někdo opravdu prožil. Stalo se to. A pak, často desítky let po smrti daného člověka, přijde spisovatel, který se pokusí rekonstruovat nejen události, ale i pocity někoho, koho zná jen z papíru.



Riikka Pelo je jedním z těch drzých spisovatelů. Nechala se okouzlit básněmi Mariny Cvetajevové a hrabala se v jejím životě tak dlouho, dokud se z toho nemusela vypsat. Bylo z čeho. Marina nebyla jednoduchá osobnost a už tak dost komplikovaný život na útěku před hladem, politickými intrikami a svými láskami si ještě více komplikovala svou povahou, svou neschopností kompromisu za žádné okolnosti, žít život naplno nebo vůbec. Svůj vztah s dcerou Aljou fatálně prohrála a krutě poznamenala i její život. A právě Alja bude nejspíš tím důvodem, proč budete chtít román číst.

Pelo vypráví z perspektivy Mariny i Alji, ale Aljiny pasáže jsou mnohem osobnější a to nejen tím, že je Pelo píše v ich formě. Alja je v porovnání s Marinou lidská – plná obav, pochyb, lásky, otázek a pocitů, s nimiž se můžeme ztotožnit. Marininy pocity mají naprosto ostré hranice, jsou absolutní. Jako by je už za svého života tesala do kamene, neochotná se o ně dělit, vysvětlovat jiným a chápat i ty kolem sebe. Marina je vždy sama mezi všemi. I vedle své dcery.

Ačkoli se některé scény z Aljina dětství, které románem probleskují, mohou zdát zprvu poměrně idylické, z jemných náznaků čtenář rozpozná mezi matkou a dcerou narušený vztah. V Aljině dospělosti už se naše tušení jen potvrzuje. Vztah Mariny a Alji je ústředním motivem románu, ale v pozadí se odehrávají ruské dějiny a čekají na bolestivý vpád do životů hrdinek. Nevyhnutelná tragédie bude dovršena.

Kniha vyniká naprosto unikátní literárností. Tok jazyka se mění s kapitolami. Jednou je těžce realistický, jindy melodický a hravý a pak přejdete k pasáži, kde se ztrácí interpunkce, velká písmena i vypravěč. Spolu s postavami vnímáte, cítíte vůně a déšť ve vzduchu a také život uvnitř stromů a přírody. A na stranách 174 až 176 je zobrazena erotická scéna nejkrásnějším způsobem, jaký jsem kdy v knize četla.

Náš všední život není jednoduché čtení. Rozsahem čítá přes pět set stran. Nelítají tam žádní draci, humoru tam najdete za nehet malíčku a podle všeho žádný z mužských hrdinů nevlastní pěknej zadek. Ale je to kniha, která vás obohatí. Intelektuálně, emocionálně a jazykově. Jen se nesmíte bát si třeba udělat nějakou pauzu s vaší oblíbenou brakovou literaturou.


KLIKNI


 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *