Náklaďáky Volvo

Kniha Náklaďáky Volvo je pokračování Dopplera. Pro zasvěcence zbytečná informace, vím, ale pro pořádek by to mělo být zmíněno. Pokud jste Dopplera nečetli, rychle to napravte, takové knihy by byla škoda si nepřečíst. Erlend Loe stvořil legendu.



Doppler je dospělý chlap, ženatý, má dvě děti, třetí na cestě. Když jednoho dne spadne z kola a udeří se do hlavy, rozhodne se odejít do lesa. Jen tam bude mít klid, alespoň je o tom přesvědčen. Společnost mu zpočátku dělá jen losí mládě Bongo, kterému zabil matku, později i jeho čtyřletý syn Gregus. Když je jim les v okolí Osla malý, sbalí se a vyrazí na cestu. Bez plánu, bez cíle, až dojdou do Švédska.

Náklaďáky jako druhý díl série se logicky neubrání srovnání s Dopplerem. Chvála na něj nebrala konce. Možná teď budu trochu zobecňovat, ale přišlo mi, že lidé bez dětí a závazků z něj byli bez výhrad nadšení. Oceňovali jeho rozhodnutí se vším seknout a odejít, přestat plnit společenské požadavky. Já to měla trochu dvojsečné. Kniha byla výborná, skvělá, Doppler jako člověk/muž mě štval i fascinoval zároveň. Udělal sice odvážné, ale naprosto sobecké rozhodnutí. Dívat se na něj jako na sociální experiment bylo super, své problémy vyřešil (nebo je spíše odsunul a jejich neřešení v danou chvíli tak nevadilo), ale zadělal na spoustu problémů ve svém okolí. Neubránila jsem se lehké projekci. Manžel je cyklista, máme spolu dceru. Z představy, že jednou přijde po pádu z kola domů a oznámí, že odchází do lesa a nechává mě doma samotnou, jsem moc nadšená nebyla. V případě Dopplera platí, že svoboda jednoho začíná tam, kde končí svoboda druhého. Myslí jen na sebe, své území, své potřeby, nic jiného pro něj není důležité. Chce jídlo, ale nemá na něj peníze, tak ho ukradne. Chce klid, odejde do lesa a má ho. Ale za jakou cenu? Může to tak fungovat dlouhodobě? A co když chce nízkotučné mléko?


Chceš svůj náklaďák pro sebe?

KLIKNI


V Náklaďácích Doppler ustupuje ze své lehce dogmatické pozice (pózy?), jde do sebe. Ačkoli je ústřední trojice dokonale šílená: devadesátnice se zákazem pěstovat andulky a se zálibou v marihuaně, devadesátník skaut, šlechtic a ornitolog spící na balkoně a Doppler přicházející po čase stráveném mimo civilizaci, pro mě to fungovalo. To, co mi na Dopplerovi vadilo, v Náklaďácích přesně vystihnul čtyřletý Gregus: „Skočil jsem ti na špek, zdálo se mi, že jsi dobrý, když bydlíš v lese s losem…přece jenom jsem dítě, ale nyní jsem nahlédl svou chybu. Byl jsem neodpustitelně naivní.“ Paráda. Sociální experiment pomalu končí, je na čase vyrazit zpět. Bude to ale možné? Bude mít kam se vrátit? Bude zase pilný?

Styl psaní Erlenda Loea je charakteristický, jakoby naivní. Vše píše po lopatě, opakuje, vysvětluje. Jednoduchost textu a jakousi schematičnost ve srovnání s Dopplerem ještě více vypiloval. Do děje navíc zahrnuje i sebe. Věci často komentuje a uvádí je já, autor knihy. Nemá rád, když si čtenář myslí, že vymýšlí kraviny. I když je to vlastně pravda. Paráda podruhé. Když prostě Erlend Loe píše, vypadá to naivně a je to super, a to nejen v případě knihy, kterou tak nazval. Potvrzuje, že v jednoduchosti je krása. Píše o zásadních tématech s lehkostí a nadhledem. To zaručuje, že o jeho knížkách budete ještě dlouho přemýšlet, dohadovat se, jestli je Doppler bourák nebo sobec.


2 thoughts on “Náklaďáky Volvo”

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *