Lokální umrtvení

Upálí Scherbaum svého jezevčíka? Podaří se zubaři spravit Starushův chrup? Existovala lindalindalinda?

 

Günter Grass zemřel teprve loni. Do té doby provokoval. Nic nenechal bez povšimnutí. Neodbytně se vyjadřoval k problémům své generace, ke společenským i politickým. Dostal Nobelovu cenu za literaturu a následně přiznal své členství v SS. Byl považován za humanistu, ale v Izraeli platil za antisemitu a měl zákaz překročit jeho hranice. Günter Grass je kontroverzní autor a vyplatí si na něj udělat názor sám za sebe.

V knize Lokální umrtvení sedíme s hlavním hrdinou většinu času v zubařském křesle. To Grassovi na sympatiích moc nepřidá. Mluví se o degudentových můstcích a progenii čelistí. O Staruschově bývalé snoubence a jednom idealistickém žákovi z 12.A. Nacházíme se v roce 1967 a Staruschovi problémy cezené mezi odsávačkou slin a zrcátkem možná působí absurdně, ale reflektují situaci poválečného Německa a především Staruschovy generace tak, jak to žádná učebnice nedokáže.


img_6135-1

Co říkáte na trochu dentistické terminologie?

KLIKNI


Příběh, který Starusch vypráví o své snoubence, je vlastně příběhem o jejím otci – nacistickém důstojníkovi, který bůhví proč nebyl nikdy potrestán, zato jezdí mercedesem v kabriu. Staruschův žák Scherbaum chce protestovat proti válce ve Vietnamu veřejným upálením svého jezevčíka Maxe. Staruschova kolegyně Irmgard se nemůže vyrovnat se svou minulostí, když jí dopisy nalezené v matčině pozůstalosti připomenou, že sama byla v pubertě snaživou udavačkou. Staruschův zubař má největší starosti o systém prevence v německém zdravotnictví, ale tu a tam svému pacientovi udělí po telefonu nějakou osobní radu.

A to všechno se přelévá a chaoticky mísí nejen v rámci kapitol, ale i během krátkých odstavců. Do toho zasahují zubařovy fabulace, kterými reaguje na fabulace svého pacienta, až nakonec čtenář neví, jestli ta lindalindalinda není jen smyšlenkou a jestli pravým revolučním žhářem není právě Starusch.


gg_1905

Co se děje uvnitř knihy?

KLIKNI


Styl, jaký Günter Grass používá, stojí v přímém protikladu k názvu románu. Lokální umrtvení na literaturu neplatí. Všechno je živé a bolestivé natolik, že autor volí své svaté právo to odlehčit sarkasmem a groteskností. A v tu chvíli vás buď zaháčkoval, nebo definitivně ztratil, protože bez nadhledu a cynického úšklebku se to číst nedá.

Posuďte sami, připadá vám tenhle autor jako antisemita? Mimo jiné i autor Plechového bubínku že by neměl dostat Nobelovu cenu? Nedělali jsme v mládí blbosti všichni? Zdá se mi, že Günter Grass to svoje nadšení pro špatnou stranu vykoupil dostatečně. Ne každý má totiž tolik odvahy, aby společnost dráždil způsobem, který ji vede k zamyšlení.


atlantis_logo_cele

Nevíš, kde Güntera sehnat?

KLIKNI


 

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *