Ke dnu

Pokud vám přišlo líto, že se kniha Do tmy soustředila pouze na jednu hlavní postavu Anny Bartákové, její volné pokračování Ke dnu vám to svými početnými hrdiny ze stejné vesnice bohatě vynahradí.



Samotný titul knihy naznačuje, že autorka Anna Bolavá půjde tentokrát skutečně na dřeň. A to hned z několika úhlů pohledů rozmanitých hrdinů i antihrdinů svého nejnovějšího románu. Mladý začínající novinář Petr Málek, tajuplná školačka Anička Vávrová a její unavená maminka, co pracuje v masně u pásu, těhotná Miluška Bartáková a její bratr Míra, nebo záhadná Hanka Strnadová, okolo které se oplétá Aniččin strýc Jarda Vávra. Ti všichni si žijí své malé i velké životy, prožívající každodenní strasti a radosti ve vesnici, jejíž poklidný běh otřese nalezení mrtvého těla ženy doktora Diviše v odlehlých močálech. Jak říkám, chybělo-li vám trochu více akce v předchozí knize, autorka neúprosně roztáčí kolotoč životů lidí, kteří jsou na dně nebo k němu pomalu, ale jistě míří.

 

Tak jako v minulé knize hrály hlavní roli bylinky a jejich voňavá svůdnost, své místo na výsluní tentokrát dostávají studené, nevyzpytatelné močály a říčka obtékající vesnici ovlivňující nejeden vesnický osud. Děj je rozdělen do tří částí, a už název té první, „Mrtvá z Močálů“, vám napoví, že půjde do tuhého. Lehce si oddychnete ve druhé části, „Víkendová mezihra”, než dojde na lámání chleba ve vyvrcholení „Ke dnu“. Pokud potřebujete trochu schladit v rozpáleném letním dni, tato kniha bude se svým zimním zasazením příběhu a místy až mrazivým tónem lepší než kostka ledu.

 

Krása knihy opět spočívá v poetičnosti jazyka (však Bolavá začala svou literární kariéru sbírkou básní Černý rok), který dokáže z obyčejných událostí vykouzlit drama, o kterém si druhý den budou všichni místní povídat v hospodě. Akce střídá akci a tempo děje neustává, spíše nabírá rychlosti, stejně jako vypravěči se mění kolikrát i po pár odstavcích. Ovšem není nutné se bát, že byste se v knize ztratili. Hrdinové jsou pokaždé na začátku svého vyprávění zmíněni celým jménem a děj tudíž neztrácí na své plynulosti, což by hrozilo, pokud byste museli neustále přemýšlet, kdo zrovna mluví. Sama jsem měla pár oblíbených postav, takže jsem občas hltala jednu stránku za druhou, abych co nejrychleji zjistila, co se jim stalo, neboť Bolavá, stejně jako ve své předchozí knize, ráda načne zápletku a svého čtenáře lehce dusí v emocích, než mu odkryje další část skládačky – jako například v dějové lince Milušky Bartákové! Sedm vypravěčů vás nechá nahlédnout do svých duší a svou lidskostí vás dokážou stáhnout s sebou. Zatímco některé postavy, jako Míra nebo Miluška Bartáková dostanou mnoho prostoru na začátku knihy, Anička, její maminka, nebo Hanka Strnadová naopak táhnou konec. Bolavá vytváří dostatek místa pro příběh každého jedince, který vám svou reálnou lidskostí snadno přiroste k srdci (nebo naopak drásá nervy, jako Aniččina svůdná učitelka Martina Jančaříková)!

 

Kniha složená z pestrých osudů, které se navzájem proplétají a ovlivňují, vlastně má i nemá překvapivý závěr. Když konečně vyjde najevo, kdo se potopil ke dnu a kdo se udržel na hladině, chce se vám s četbou ještě pokračovat, neboť Bolavá, stejně jako v knize Do tmy, nechává spoustu prostoru pro další poetické pokračování, které se snad brzy objeví na pultech v knihkupectvích.

 

Pozn. autora – pokud jste nabyli dojmu, že neustále omílám slova jako poetičnost, krása či svůdnost, vážně si přečtěte obě knihy a pochopíte mé naladění pří psaní těchto recenzí.


 

KLIKNI

 


 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *