Jak na čtenářský deník

Dodnes si pamatuju, jak jsem do svého prvního kostrbatým písmem zapisovala Děti z Bullerbynu. Teď už můj starý čtenářský deník nejspíš rozežírají krysy na chatě. Zvyku zapisovat si, co jsem přečetla, jsem se ale nezbavila. Jen to teď dělám trochu jinak než v první třídě. A tohle je můj systém.


 

Prožij to

 

Příběh je fajn. Bez příběhu by některé knížky stály za prd. Ale příběh je taky první věc, kterou najdete všude. A tak s ním neztrácejte čas. Buďte si jisti, že daleko živěji vám dobrou detektivku připomene poznámka, že byla tak napínavá, až vám při rozuzlení samým překvapením na poslední stránku upadl chleba se salámem, než že vrah byl nakonec zahradník.

Ostatně právě proto píšeme na 89 Publishers recenze zrovna tak, jak je píšeme. Podle nás je to totiž atmosféra, nálada a pocit, který ve vás knížka vyvolá, co skutečně vypovídá o tom, jaká pro vás byla. Může jít o všemi opěvované dílo (čti tady) nebo autora (čti tady), pokud ale patřičný dojem neudělá na vás, je to to jediné, na čem záleží. A právě to by vaše poznámky měly obsahovat. Zklamání nebo nadšení. Ale hlavně emoce.

 

Ohodnoť to

 

Srdíčky, hvězdičkami, smajlíky, lebkami. Fantazii se meze nekladou. Já používám účelnou škálu od jedné do deseti, abych příště na první pohled poznala knížky, které mám zasunout do temných koutů své knihovny (v horším případě svého koše) a které se mají pyšnit v prvních řadách.

A při rozdávání bodů myslete na to, že hodnocení je jenom vaše. Nemusíte se při něm snažit oslnit vaši profesorku literatury ani držet krok se sečtělými přáteli a s klidným srdcem můžete konečně ztrestat jedním bodem toho patetického, kýčovitého a vyumělkovaného Petra s Lucií a plným počtem ocenit daleko skutečnější, upřímnější a uvěřitelnější (neasi) lásku upíra a člověka ve Stmívání.

 

Doplň to

 

Jedna z věcí, která je v české školní lavici hluboce podceňována, je propojení informací. Správný kontext je však klíčem ke všemu. Budete-li vědět, že zatímco si v Německu psal nějaký Remarque, v Americe existovala „ztracená generace“, bude vám ledacos jasnější. Stejně jako na koho a proč byli rozhněvání mladí muži tolik rozhněvaní, že Jane Austenová dopřávala šťastné lásky svým hrdinkám, protože ji sama neměla a že se Zola mohl potkat s Cézannem a dělal to tak hojně, až se to promítlo v jeho díle. Najednou zjistíte, že se data a místa narození, hlavní myšlenky a vlivy vůbec nemusíte biflovat nazpaměť, všechno to totiž tak nějak logicky vyplyne samo.

 

Zařaď to

 

Nebudem si nic nalhávat, i lidi, kteří mají rádi literaturu mají problém s tím, zapamatovat si, kdo patřil k Májovcům a kdo k Ruchovcům a jak šli všechny ty romantismy, realismy a naturalismy vlastně po sobě. Časová přímka ještě nikdy nikomu neublížila. Ba právě naopak. Věřte, že vám nabyté informace pomůže pěkně učesat. A když si na poslední stránku čtenářského deníku jednu vyfiknete, budete nejen vědět, která knížka kam patří, ale zároveň si budete moct užívat, jak pěkně se pročítáte napříč historií. Helena tuto slast, plynoucí z uspořádávání informací, nikdy neocení, ale mí lidé mi jistě rozumí.

 


 

Čemu ale Helena rozumí, je, jak číst knihy jako bohemista. Pokud se tedy chcete do pořádného čtení pustit naplno, její tipy naleznete zde.

 


 

A pak je tu i pár o chlup povolanějších lidí než jsme my. To jen kdyby náhodou.

 

Skvělý kontext poskytnou literární skripta Vladimíra Prokopa: seženeš zde.

Odhalit hlubší literární významy můžeš díky knížce Jak číst literaturu jako profesor: seženeš zde.

A celé to hodit do pěkného kabátu můžeš třeba na Bonami: zde.

 

 

Poctivému čtení zdar!

15034420_1342924742384251_1656011178_o

 

1 thought on “Jak na čtenářský deník”

  1. Čtenářský deník si vedu v tlustém sešitě nepřetržitě od 14 let. Samozřejmě, nejprve to po nás chtěli ve škole, ale protože jsem četl i potom hodně knih půjčených z knihovny nebo od kamarádů, chtěl jsem mít pro sebe evidenci toho, co jsem přečetl. Navíc mě baví ještě jednou si knihu prolistovat a připomenout si prožité emoce. Dnes už si nevypisuju stručný obsah knihy, ale poznamenávám si obvykle jména hlavních postav nebo názvy povídek. Dobré knihy pro mě znamenají přátele, na které bych nerad zapomněl. Paměť může někdy selhat, čtenářský deník ne. 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *