Jak jsem se vzdala ideálů

Zhluboka se nadechuji a píšu slovo Doporučuji. Moje akademické embryo skládá nevyvinutou hlavičku do pacek bez prstíků a protestně nastavuje zpětný proces svého vývoje.

Když jsem před pár lety poprvé dostala nabídku psát recenzentní posudky, byla jsem plná nadšení a ideálů. Tak já teď budu rozhodovat o tom, co vyjde a čeho zůstanou čtenáři ušetřeni. Už žádné další odstíny jakýchkoli barev. Můžu změnit literaturu k lepšímu. Můžu ze světa udělat příjemnější místo. Uvědomělejší místo. Budu procházet regály knihkupectví a spokojeně pokyvovat hlavou nad kvalitní četbou, kterou budou nabízet. Opíjela jsem se svou falešnou mocí a důležitostí.

A pak jsem obdržela první rukopis – erotickou romanci. Netušila jsem, že má cesta novodobého koniáše začne tak brzy. S nadšením, jak dílo strhám, jsem se vrhla do čtení. A bylo to přesně takové, jak jsem si představovala. Brak, před nímž zachráním českého čtenáře. Už během čtení jsem si připravovala věty tvrdé kritiky a literární obraty svědčící o mé odbornosti a zasvěcenosti. Jenže jsem se v rámci komplexního pohledu podívala na zahraniční recenze a komentáře. Awesomeeee! Funny like hell! Amazing! I love the way the characters are written! Funny, Smart, Heartwarming and Sexy!

Ani jedno Awkward! Nebo do očí bijící Cheesy! Zaváhala jsem. Projíždím další údaje, přečtu si něco o autorovi. Jdu do hloubky, informuji se o prodejnosti. Porovnávám rukopis s dalšími tituly daného nakladatelství. Z interních zdrojů se ke mně dostává zpráva, že se koupily práva k filmové verzi. Připadám si stejně rozpolcená, jako když stojím v pekařství před makovo-švestkovým koláčem a ořechovým šnekem. Co když to bude trhák a mně se pak bude vyčítat, že jsem někoho připravila o hromadu peněz? Takže přišel ten zmiňovaný nádech. Posudek jsem označila kladně a pro svůj klid jsem do něj alespoň alibisticky vypsala i své negativní emoce. Nakladatele to neodradilo.

Nejmenovaná kniha už je dávno v prodeji. Měla úspěch. A já se vzdala ideálů a spolu s nimi i výčitek svědomí. Čtenáři, těš se na kupy hnoje. Už se na tebe valí!

 

(Visited 259 times, 1 visits today)

1 thought on “Jak jsem se vzdala ideálů”

  1. Já bych se toho zavalení hnojem nebál a už vůbec netřeba mít výčitky svědomí. Jen ať si to koupí ti, co dají na lacinou reklamu, aspoň se tak vydělá na vydání něčeho literárně hodnotnějšího nebo zcela nekomerčního titulu. Tedy za předpokladu, že o těch knižních perlách se včas dočteme na 89publishers. 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *