Dny plné usínání

Chtěla jsem být ukolébána, ale byla jsem znejistěna. Chtěla jsem se do Jakuba Řeháka zase jednou zamilovat a místo toho jsme spolu vedli debatu.

Tereza se upřímně zděsila, když jsem řekla, že napíšu recenzi na sbírku básní. Okomentovala to slovy: Do toho bych se nehrnula, ale ty máš dobrou školu od Borkovce… Vzpomněla jsem si na hodiny s Petrem Borkovcem a na chvíli se upřímně zděsila i já. Byly skvělé, byly tvůrčí, byly podnětné, ale neuvědomuji si, že bychom na nich rozebírali časomíru, metrum, daktyly nebo trocheje. Občas jsme si prostě jenom četli.

Takže mne omluvte, nebudu mluvit o Řehákově volném verši, budu trapně mluvit jen o pocitech. Pro mě totiž poezie “nic jiného” není. Pocity, výkřiky duše, koncentrované vjemy. A Jakub Řehák je jejich osvědčeným dealerem.


Trocha poezie před spaním?

KLIKNI


Jakub Řehák mě uhranul svou Pastí na Brigitu. Jeho nová sbírka je jiná. Nebo jsem možná jiná já. Nevím.

Tenkrát se mi podlomila kolena už při prvních verších. Chtěla jsem být tou Brigitou. Brigitou, která byla zároveň múzou, prostitutkou i Prahou. Některé verše jsem četla každý den. Už to budou čtyři roky a Brigita mi stále leží na nočním stolku.

Dny plné usínání plíživě přidávají ještě esenci jakési angažovanosti. A já zkrátka v poezii angažovanost, nemluvím nutně o té politické, nehledám. Niterné básně, v Brigitě mnou chápané jako milostný vzkaz (který jsem si rozkošnicky přivlastňovala), jsou tady doplněné o snahu podílet se na interpretaci obrazů, které nám svět nabízí. Nemohla jsem ze sebe setřást dojem, že mi Řehák podsouvá své mínění místo pocitů. Že tady zvítězil rozum nad city.

A když mi někdo nabízí svůj názor, mám tendenci mu na oplátku sdělit, jak to vidím já. To je v zásadě skvělá věc, takové rozmlouvání, ale mě to odvádí pozornost od prožitku.

Stále ale zůstaly charakteristické prvky Řehákovy poezie, pro něž bych mu odpustila i manifest, kdyby jej do své knihy vložil. Praha, nádherná ve své nepřikrášlenosti tak, jak ji může pochopit jen rodilý Pražák. Smyslové vjemy přilepené na stránkách i s pytlíčky vzorků chutí a vůní. Detaily našich těl. Civilnost. Lidskost. Epičnost. Živost.


Měj doma aspoň jednu útlou knížku poezie!

KLIKNI


Závěrem snad jedno malé angažované zvolání. Neděste se poezie. Nemá být nepřátelským světem pro pár vyvolených zarostlých intoušů ve vlněném svetru. Naopak je tou nejsnazší cestou k lidské duši, jakkoli pateticky to zní. Neklade nároky na paměť, nemusíte se prokousávat složitým příběhem, nečeká vás dvacet těžko rozpoznatelných postav. Ty poetické sbírky jsou tak útlé, protože jdou přímo k jádru věci.

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *