Jak číst knihy jako redaktor

Po úspěchu knih Jak číst literaturu jako profesor a Jak číst romány jako profesor přichází článek o čtení redaktorském. Řeč bude sice o čtení pro zábavu, ale redaktor se nedokáže oprostit od své práce ani při zábavě. Proto i knihy čte trochu jinak…

Důležitý je už samotný výběr knihy. Pokud si na nějakou knihu mezi všemi těmi redakcemi, korekturami, posudky a rukopisy najdeme čas, musí to být NĚCO. Většinou to NĚCO dostaneme od jiného redaktora-kamaráda, je nám doporučeno spřáteleným spisovatelem nebo je to NĚCO, co hýbe knižním světem. Musíme být v obraze, protože kdo jiný, když ne my?

Tiráže

Nepřeskakujeme první ani poslední stránky. Dalo by se říct, že ty jsou pro redaktory zajímavější než to, co je mezi nimi (= kniha). Dokážeme rozklíčovat, kdo jsou ta neznámá, pravidelně se opakující jména  z tiráže. To jsou ti lidé, kteří mají knihu na svědomí, tedy lidé jako my. V tirážích vytipováváme nové překladatele, podivujeme se, jak je možné, že právě TENHLE dělal TUHLE knihu, kdo přešel jinam. Je to vlastně taková nakladatelská společenská rubrika.  

Zajímavé jsou i úvodní stránky, tam se dočteme, kdo dostal grant, který jsme my nedostali, a komu se děkuje, protože co když někdo konečně poděkuje i nám?

Chyby

Dostali jsme se k textu. Ani ten nečteme jen tak. Srdce a oko redaktora v textu podvědomě vyzobává chyby. Jedna z prvních věcí, kterou se redaktor naučí, je, že chyba čas od času proklouzne. Čím blbější, tím viditelnější. Což je ostatně důvod, proč se od jisté doby do „svých“ knih nedívám. Špatná čárka, nepřesný překlad nebo překlep je ujištění, že se takové věci dějí i jiným redaktorům. Ano, i těm sebelepším.  

Můžete namítnout, že chyb si všímá kde kdo. Avšak pozor! My, znalci, jsme solidární. Nepíšeme upozorňující emaily s výčtem chyb. Víme, že o nich redaktoři už předem vědí a hrozí se toho, kdo se ozve jako první. U sporných jazykových jevů navíc záleží i na tom, jak dobře to člověk dokáže okecat.

Co nečíst

Nečteme ukázky a anotace na obálce. Anotace se běžně píšou do edičního plánu, to jest klidně i o půl roku dřív, než kniha skutečně vyjde. Finální verze textu se nakonec od původní obecné anotace může dost lišit. Že je třeba ji opravit a přepsat? Ano, to by se mělo, leč realita… Prostě ne pokaždé se to stihne. Takže tam, kde se čtenáři podivují (v tom lepším případě), že knížka je nakonec úplně o něčem jiném, než o čem se píše na přebalu, my jen pokyvujeme hlavou a myslíme na to, kolik takových neopravených anotací máme za sebou.

Ukázka se naopak vybírá na poslední chvíli, takže se může stát, že volba padne na odstavec, kde hrdina vzpomíná na dětství své prababičky z přelomu 20. století. A čtenář, zmaten anotací o „románu ze současnosti“, se v internetových diskuzích rozčiluje anebo je překvapen. A s ním často i redaktor, protože ukázku pod (časovým) nátlakem vybral… třeba grafik.

Nás redaktory v knihách překvapí máloco. Až na texty bez jediného překlepu, s výstižnou anotací a obálkou, s poděkováním své kamarádce, redaktorce…


profil_ii

Marie Marsha Hajdová

Kolem Marie se knihy točí jak na běžícím pásu. Jako redaktorka nakladatelství pracuje interně, externě i odpovědně. Když mluví o svých plánech, motá se vám z ní hlava, naštěstí ji před nimi zachraňuje vrozená lenost. Nepravidelně píše dva blogy. Jeden o jídle, hlavně o tom italském, druhý o životě redaktora, hlavně o tom prožitém.


Zajímá tě, co čtou redaktoři? Pak sledujt třeba Instagram mariemarrsha.


Chceš vědět taky, jak čtou knihy bohemisti? KLIKNI

Nebo jak na čtenářský deník? KLIKNI


5 thoughts on “Jak číst knihy jako redaktor”

  1. Zajímavý článek. Redaktor nejsem, ale chyb a překlepů v knihách si taky všímám a tiráže čtu celkem poctivě. Občas osoba překladatele rozhoduje dokonce o tom, zda si knihu přečtu, nebo ne. A hlavně se snažím číst knihy z takových nakladatelství, kde se dá očekávat, že redaktor text aspoň jednou četl a uměl česky. Jednotlivé překlepy pak nejsou takový problém.
    Nedávno se mi stalo, že v čteném románu se těsně před koncem zopakovalo asi pět stránek znova. Byl jsem z toho trochu rozmrzelý, ale pak jsem nad tím jen pokrčil rameny a uznal, že je to určitě lepší varianta, než kdyby tam naopak pět stránek chybělo. 🙂

    1. Ahoj Valdo, díky za komentář. Překladatel má na to, jak knížka nakonec dopadne, velký vliv. Občas se totiž stane, že průměrného autora vezme do ruky skvělý překladatel a překlad je pak skoro lepší než originál. I když překladatel by samozřejmě měl respektovat autora a držet se ho, nepřidávat si nic svého. O tom, že vydávat texty bez redakce není zase tak neobvyklé, koluje teď na sociálních sítích docela živá diskuze… Těch pět stránek zopakovaných stránek – nemohl to být spíš záměr autora? Třeba to tak už bylo v originále…. Někteří autoři si na své čtenáře vymýšlejí kde co.
      Tak ti přeji samé redaktorsky i překladatelsky povedené knihy:-)

      1. Děkuji za přání, totéž přeji i všem redaktorům z nakladatelství. 🙂
        Těch pět stránek navíc asi nebyl ničí záměr. Román nebyl až tolik experimentální a kontroloval jsem to podle opakujících se čísel stránek. Byl jsem jen trochu zmatený, že jsou dva Epilogy za sebou…

  2. Díky za tenhle článek, to je tak přesné, že jsem se v tom úplně viděla:) I když občas bych vážně ráda četla jako normální člověk a knihu si prostě jen užila (a někdy se mi to dokonce i podaří:)

    1. A já díky za komentář 🙂 Už sem se smířila s tím, že čtení knih pro mě už nikdy nebude „jen tak“, na druhou stranu už si vůbec neumím představit bez nich žít. 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *