Jak číst knihy jako bohemista

…nafoukaně! 5 tipů pro budoucí literární kritiky.

Protože vím, že tyhle úvody nikdo nečte, nebudeme vzájemně marnit svým časem a přejdeme rovnou k věci.

 


 

1. Čtěte doslovy a komentáře

Já je taky dlouho přehlížela. Protože to není součástí příběhu a protože mě to zdržovalo od další knihy. I dnes je kolikrát přeskočím, ale pokud se do nich začtu, nikdy nelituju. Je to právě to něco navíc, co o knize a o autorovi můžete bezprostředně zjistit. A občas má takový autorský dovětek svůj vlastní příběh. A vám najednou bude mnohem jasnější, proč tamta postava musela zabít svou matku, proč se procházela tamtou ulicí a měla jednu děravou holinku.

 

2. Jděte na internet

To jste nečekali, co? Je to vlastně dost smutný, ale když to řeknu takhle nahlas, všem se nám uleví. Většinou volím postup kniha – průzkum, protože jsem ještě nedorostla do opravdického akademika, který by se zříkal emocí. To já si nejdřív hezky po laicku popláču, zanadávám nebo se zasměju a teprve potom ke knize přistoupím věděcky. Někdy je zajímavá osoba autora, jindy kulturní kontext a příště zase literární vlivy. V podstatě vždy trapně začínám na wikipedii a většinou se skrz další hesla dostanu k tomu, co mě zajímá. Já vím, že to není nejspolehlivější zdroj, ale je to nejjednodušší a nejefektivnější cesta, jak své vědění o knize trochu prohloubit. A upřímně, kdo z nás by se dokopal chodit po každé přečtené knize do knihovny a hledat materiály s ní spojené. Takže pokud zrovna nepíšete disertační práci, zeptejte se strejdy Gůgla.

 

3. Otravujte ostatní

A to tak dlouho, dokud se nenajde někdo, kdo tu knihu četl taky, a ideálně na ni má úplně opačný názor než vy. A buďte sebevědomí a nenechte si vnutit názor druhého jen proto, že má o titul víc, než vy. Literatura je subjektivní zážitek. Pokud máte pocit, že 50 odstínů šedi byla vynikající kniha, tak se nenechte znervóznit kamarádkou, které při té poznámce skončí panenky až uvnitř hlavy (tenhle zlozvyk holt někteří nafrnění čtenáři mají, ehm ehm). Pokud budete muset svůj názor zdůvodnit a vyargumentovat, možná přijdete i na pointu, která vás předtím vůbec nenapadla. Protože nic netříbí myšlenky víc, než možnost se vůči něčemu vyhranit.

 

4. Čtěte víc knih od jednoho autora

Za prvé budete vypadat jako sečtělý profík, přeci jen ne každý zná celého Jiráska… No dobře nikdo nezná celého Jiráska. Ale vážně. Pokud se vám kniha líbí, podívejte se i do dalších děl daného spisovatele. Na střední jsem si autory vybírala podle excelové tabulky tak, abych měla pokrytou celou abecedu. To víte, konkurenční prostředí. Ale o pár let později můžu zodpovědně říct, že to za to nestojí. K čemu mi je, že jsem četla Raymonda Queneau, když si nevzpomenu na jediný řádek ani pocit z knihy. Mnohem radši teď věnuju své X zaručenému K. Protože vím, že si knihu budu mnohem víc užívat. Znám jeho styl, znám jeho hrdiny. Můžu ho obviňovat, že sám sebe vykrádá, můžu otevřít jeho starší knihu a hledat v ní vtip, o němž jsem přesvědčená, že je završen až v knize nové. Nejen, že si člověk rozvíjí schopnost analýzy, ale zároveň to může být i dost napínavé bádání.

 

5. Neztrácejte čas s nudnými knihami

A to může znamenat cokoli. Pro jednoho jsou naprosto nezajímavé klasické romány, pro druhého detektivky, třetí zvrací nad červenou knihovnou a čtvrtý trpí kdykoli je vypravěčem malé dítě (promiň Karle). Nic není správně nebo špatně. Jasně, pokud se literaturou zabýváte na akademické půdě, asi je nutné nějakou tu klasiku překousnout. Ale pokud se chcete zkrátka jen dobře bavit a tu přidanou hodnotu mít jako třešničku na dortu, nenuťte se do knih, které zrovna všichni opěvují nebo jsou považovány za kánon, pokud vás doopravdy nebaví. V nejhorších případech to pak totiž skončí tak, že nebudete číst vůbec. Na druhou stranu kniha, co vás pohltí, pak k takovému bohemistickému šmejdění sama vybízí.

 


 

Závěrem bych se chtěla omluvit všem, které jsem oklamala názvem. Ale uznejte sami, Jak číst knihy jako student literatury a mezikulturní komunikace prostě neplní funkci nadpisu tak výstižně.

 

(Visited 496 times, 1 visits today)

4 thoughts on “Jak číst knihy jako bohemista”

  1. Doslovy čtu vždycky, i když někdy mi připadá, že v doslovu se vydavatel nebo překladatel čtenářům omlouvá za to, co právě dočetli. Něco jako „Sorry, ale tohle fakt dostalo literární cenu.“ 😉
    Jinak jsem za studentských let preferoval v knihovně regál beletrie s písmenem D, protože tam bývaly hodně zajímavé romány od klasika. I když musím připustit, že ty nej knihy bývaly často půjčené. 🙂

  2. Jako bohemistce se mi ten seznam celkem líbí. Čtení více knih od jednoho autora se navíc hodí ke zkouškám, kde nemáte daný seznam, jen se po vás chce, abyste přečetli určité množství knih z daného období. Když jsem měla osm titulů od Balabána na zkoušce ze současné české literatury, nedalo to profesorovi nezeptat se na něj a právě na to jsem čekala 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *