Chataři

O prázdninách se knižní redaktoři pravidelně rozdělují na dvě skupiny. Na ty, kteří chatu mají a na ty, kteří jim ji závidí.

Taková chata v pustině bez signálu je dokonalým úkrytem před povinnostmi, které počkají, jen pokud o nich člověk neví.

Co na tom, že se v ní nedá bezpečně spát, protože kufřík s nářadím už pět let čeká na odvoz z pražského bytu. Na její verandě se totiž dá předstírat dvacáté století za pomoci puntíkovaného hrnečku a kostkovaného prostírání. Aby dojem nebyl narušen větrákem od notebooku, který v tom tichu připomíná hučení jaderné elektrárny, spotřebujete před odjezdem dva balíky papíru nesoucí nadějné texty mladých autorů.

Samozřejmě se v rámci ekologie tiskne oboustranně.

Klíčové je předběhnout všechny své kolegy, aby na vás nevyšla výměna toneru. Je navíc známým faktem, že tiskárny na začátku léta přestávají fungovat, a ti, co si rukopisy svých svěřenců nestihli vytisknout, musí pracovat s jejich elektronickou verzí!

Kvůli tomu je možno v redakcích už ke konci května pozorovat zvýšené napětí v okolí těchto zázračných strojů. Pokud bych tuto atmosféru měla přiblížit, vzpomeňte si na dětskou hru se židličkami, kdy jste se při jejich obcházení nechtěli od té momentálně blízké posunout do nebezpečného meziprostoru, kde čekalo vyřazení.

Po technických přípravách přicházejí na řadu bezpečnostní opatření. Je nutné poschovávat ze stolu všechny propisky a nůžky, nejlépe do uzamykatelného šuplíku. Zamaskovat recenzetní výtisky dobrých knih například tím, že jejich přebal vyměníte za přebal harlekýnky. Sice riskujete výsměch kolegů, ale ten se dá vždycky odbýt povzdechem, že v té a té agentuře snad nikdy nepochopí váš absolutní nezájem o podobné blbosti. A v neposlední řadě je důležité nechat zapnutý počítač s vypnutým monitorem, aby nikdo nepoznal, že jste na příjmu, když se přes vzdálený přístup snažíte stáhnout zapomenuté rukopisy.

Pokud se všechno povede, čeká vás pár týdnů božského klidu na práci, kvůli níž jste do oboru šli. Ráno vstanete, uděláte si bílou kávu, přikusujete k ní loupák z Jednoty v nejbližší vesnici a pomalu se přemisťujete na zastřešenou terasu. Noříte se do textů čekajících na váš brusičský um, který z nich udělá knihu. Kolem vás šumí les a něžně cvrlikají pěvci. Žijete si svůj sen a v září na poradě vítězoslavně představujete budoucí nositele Ortenovy ceny.

Tak to aspoň vidíme my, co se nám nedaří nakrást uspokojující množství nůžek, propisek a recenzentních výtisků.

 

 

—-

(Visited 81 times, 1 visits today)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *