Bílá zvířata jsou velmi často hluchá

Jedenáct povídek, dva mlsné večery a jeden vybíravý čtenář.

Když zpětně uvažuji o díle Bílá zvířata jsou velmi často hluchá, na jazyk se mi dere „výborná kniha“, ale abych nepředbíhala…


 

 


Jde o sbírku povídek, které společně fungují prakticky bez sebemenšího problému. Prsty tak kloužou po stránkách lehce, s chutí. A ačkoliv se autorka soustředěně věnuje popisným pasážím, ty svým rozsahem rozhodně nikoho neurazí. Jednotlivé příběhy jsou opravdu vykresleny zručně, některé realisticky, jiné spíše jako fantastické obrazy.

To, že bychom měli být upřímní a za každých okolností říkat pravdu, nás život učí prakticky od dětství. Ivana Myšková si dovolila sestoupit do útrob mysli lidí, kteří se takovou pravdu rozhodnou zamlčet (kvůli nedostatku odvahy, nebo prostředků).

Ať už protagonisté oblbují partnera, partnerku, děti, sebe, vytváří kolem neprostupnou auru, nejsou schopni být upřímní. Žít naplno, komunikovat. Raději unikají do vlastní hlavy a nejbližší lidi nechávají paradoxně za sebou.

 

Co se týče jazyka, ve kterém se většina čtenářů i recenzentů vyžívá a koupe, řeknu jen tohle: Kdybych měla od knížky očekávat to, co mi naservírovala její zadní strana (Jelení šíje ve zpuchřelé pneumatice; sestrojují lapače času a srdnatě pojídají nahnilá jablíčka pravdy), budu pravděpodobně zklamaná. Uvnitř totiž vše funguje úplně opačně. Jazyk neprovokuje, není přehnaně poetický, ale věcný. Vytříbený. To mě baví, nic se nemá přehánět.

 

Dále se hodí vyzdvihnout citace, které mají čestné místo na začátku každé povídky a tematicky je doplňují. Musil, Dostojevskij, Gombrowicz, Proust – jména světově uznávaných autorů, jejichž knihy zdobí nejednu knihovnu.
Úvodní Závěs otevírá úryvek z (též povídkové) knihy Bakakaj Witolda Gombrowicze: „Ženy možná nezacházejí rády do krajností ve vnějším životě, ale v životě vnitřním dovedou každou situaci využít do dna, pokud chtějí.“

 

Třešničkou na dortu je grafické zpracování. Nádhera. Je promyšlené do posledního detailu, jen se podívejte na záložku. Už letmé prolistování v knihkupectví byl zážitek… Trápí mě jen jediná věc – kniha se zašpiní tak rychle, že to vypadá, jako byste ji četli za řeznickým pultem.

 

Je jasné, že tahle záležitost není pro každého. Jestli hledáte překvapivé pointy a nečekané zvraty, raději zkuste hledat dál. Pokud ale máte chuť číst o lidech, kteří ve svých hlavách tráví nezdravé množství času, kteří se neklidně chvějí na řádcích a čekají na pochopení, máte možnost. Jejich příběhy vás někdy jen jemně polechtají, jindy však zadusí svou intenzitou a upřímností.

 

Věřte. Jsou nám až děsivě podobní.

 


KLIKNI


 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *