Baví mě stavět most k dobrému příběhu

S Luckou se scházíme za kuropění v brněnské kavárně SKØG. Zatímco já si po celý rozhovor vytírám ospalky z očí, ona vypadá, jako by právě přišla z focení ležérní módní kolekce. Co ji znám, neviděla jsem ji neupravenou. Říkám si, jestli se v tom neodráží i její obor. Jako grafička by přeci měla na vzhled dát. Přesto dnes nechci klouzat jen po povrchu…

 


 

 

Jak je možný, že vůbec netrpíš na nevkus? Nefušuješ vedle grafiky náhodou tak trochu i do módy?

Ha, to fakt ne. Ta práce mě samozřejmě ovlivňuje, ale to neznamená, že si oblékám designové kousky a každé ráno čtu módní blogy. Mám ráda jednoduché věci. Je to o momentálním pocitu a kombinacích, stejně jako u obálek, které dělám.

No dobře, tak přejdeme k věci. Jak jsi s grafikou začínala?

Vystudovala jsem vizuální komunikaci na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně. Tam jsem se zaměřovala hlavně na digitální design – weby a aplikace.

Proč ses začala zajímat o knižní grafiku?

Knížky jsem se do svých zadání na škole snažila propašovat vždycky. Například v rámci aplikací jsem vytvořila interaktivní knihu pro děti, kterou jsem si sama ilustrovala. Ale teprve v Hostu jsem se pořádně seznámila s tištěnou knižní grafikou.

Sleduješ i tvorbu jiných knižních grafiků, je mezi nimi někdo výrazný?

Sleduju spíš nakladatele, zbožňuju nakladatelství Baobab, jejich produkce se mi líbí po výtvarné i literární stránce, ale komu by se nelíbilo. A mám ráda knížky z Meandru. To je asi i tím, že mě dětské knížky baví i z profesního hlediska. Ze zahraničních designérů obdivuju například práci Irmy Boom, nedávno jsem zabrousila na její výstavu v Praze. Je to legenda mezi knižními designéry a pro mě velká inspirace. Když jsem listovala jejími knihami, tak jsem myslela hlavně na to, že se mám ještě hodně co učit.

 

 

Co tím myslíš?

Chtěla bych si zkusit nějakou pořádnou odbornou publikaci, což je práce pro fajnšmekry – poznámky pod čarou, číslované seznamy, rejstříky, obrazové přílohy, tabulky…

Takže grafici nedělají jen hezké obálky, ale i vnitřek knihy?

Jasně, na jedné knížce strávím i několik měsíců. Jednak se nestarám v danou chvíli jen o jednu knihu a jednak to musím synchronizovat i s ostatními činnostmi v redakci, třeba s inzercí.

Zmínila jsi, že tě to táhne k dětským knížkám, je to tím, že se na nich člověk vyblbne víc?

Mě všeobecně baví práce s autory. A když jde o dětskou knížku, tak je to navíc otevřené i práci s ilustrátorem. Většinou to není tak, že by ilustrátor odevzdal obrázky a čau. Řeší spoustu záležitostí s grafikem i redaktorem pro dětskou literaturu, je to komplexní projekt a týmová spolupráce, při které mě nejvíc baví moment, kdy o knize diskutujeme a vymýšlíme, co s ní uděláme.

Takže si občas i zasahujete do svých návrhů?

Nejen to, dokonce už nastala situace, kdy jsme s ilustrátorem začali u prázdného papíru. Třeba s Bětkou, ilustrátorkou knížky Kdo si prdnul u dvora, jsme na začátku neměly ani jednu ilustraci a společně jsme motivy vymýšlely. Někdy jsou zase všechny ilustrace hotové a řeší se jen barvy. Například v knížce Krtník to bylo o jemných nuancích. Na tlumených obrázcích bylo těžké vyladit, aby se nic neslilo do tmavé plochy, aby z tisku vylezla ta hezká sytá černá a ne hnusná šedá a aby bylo na papíře něco vidět.

 

 

Ještě než ale začneš zkoumat ty správné odstíny, musíš mít přidělenou konkrétní knihu. U českých je jasné, že se musí obálka vytvořit komplet celá, ale jak se rozhodujete, kterou obálku přeberete ze zahraničí?

Většinou si Tomáš (ředitel nakladatelství pozn. aut.) nachystá nějaký předvýběr a přijde ho za námi grafiky zkonzultovat. Nestává se, že bychom přebírali něco, co je úplná katastrofa. Občas se nám dokonce podaří najít lepší variaci té obálky v jiném zahraničním vydání, případně sami navrhneme něco vyladěnějšího.

Máš volnou ruku u výběru obálek, které budeš vytvářet?

Ono se to víceméně náhodně rozhodí. Ve chvíli, kdy dostaneme seznam knih do edičního plánu, tak kolikrát ani není hotová finální anotace. Máme k dispozici třeba jen název knížky v angličtině a žánr. Na sériích dělá samozřejmě ten samý člověk a jsou tam věci, ke kterým nějak tíhneme – jako například já k těm dětským knížkám. Někdo si zase rád zkouší odbornou literaturu…

Těmi sériemi jsi mi připomněla: zrovna včera jsi řešila, že se ti název druhého dílu jedné z trilogií nevejde na obálku. Tak se muselo přemýšlet o novém titulu. Málokoho by asi napadlo, že grafik může mluvit i do tak zásadní věci…

V takové situaci se radíme s překladatelkou a finální slovo má samozřejmě Tomáš. V tomto případě bych kvůli dlouhému názvu musela oproti prvnímu dílu o dost zmenšit písmo a pak by spolu ty dvě obálky tak dobře nekomunikovaly.

Jak moc jsi postižená svou prací? Provází tě i ve volném čase?

Tak samozřejmě ve volném čase čtu, ráda jen tak fotím – vezmu foťák, jdu do přírody, vyčistím si hlavu – a taky si hrozně frčím na Instagramu. Tam jsem mimo jiné založila profil @postersofbrno, kam hážu zajímavé plakáty, které po Brně potkávám. No a díky Instagramu jsem se víc začala zajímat o knižní blogosféru, kde se snažím i komunikovat.

Táhne tě to někam dál?

Ne, mě to vlastně baví víc než na začátku. Kdysi jsem řešila hlavně formální stránku, prostě aby ta obálka byla hezká. Dneska už ten smysl a motivaci vidím jinde. Zajímá mě vývoj té knížky a to, co se s ní stane potom, co si ji někdo koupí. Že si ji přečte a třeba ho to nějak ovlivní. Proto chci dělat pěkné knížky. Baví mě stavět most k dobrému příběhu.

 


Lucie Zajíčková je grafická designérka, zaměřuje se na design knih a knižní typografii. V současnosti působí v nakladatelství Host v Brně. Spolupracuje s českými autory, jako jsou Jiří Hájíček, Petra Dvořáková či Radka Denemarková.

Inspiraci hledá nejradši o samotě, se sluchátky v uších, v ranní podzimní mlze. Má ráda filmy Tima Burtona, dětské knížky a earl grey. Pokud zrovna není online na Instagramu, cvičí jógu, běhá, čte nebo se snaží naučit létat jednu ze svých dvou andulek (ta druhá to umí).

Lucčinu tvorbu najdete na stránkách www.luciezajickova.cz


 

(Visited 734 times, 1 visits today)

8 thoughts on “Baví mě stavět most k dobrému příběhu”

  1. Děkuji za seznámení s autorkou obálky Kočičího hosta a Starého kraje. Klobouk dolů, takové knihy jsou na pultech téměř neodolatelné. 🙂

  2. Tak tenhle rozhovor mě moc potěšil, Lucka je podle mého teďka hodně vidět a není se co divit, její obálky jsou vážně skvělé. Abych se přiznala, je to asi jediný knižní designér, kterého „znám“ – obecně se po téhle informaci moc nepídím (což je moje blbost), ale hlavně je těmhle lidem (tím myslím třeba i překladatele nebo tak) v knihách věnováno málo prostoru. Neříkám, že na nás mají jejich jména řvát z obálek, ale něco by se s tím dělat mělo 🙂
    Měj se krásně

    1. Je to hodně i o prostředí, ve kterém se člověk pohybuje, ale rozhodně by knižní grafika měla mít u knihomolů své místo – když už nám ty knížky zdobí pokoje 😉
      A když už jsme u těch nedoceněných lidí, mrkni někdy do tiráže i na odpovědného redaktora. To je člověk, který občas nad knížkou stráví skoro tak dlouho jako spisovatel… (Marie by mi to určitě potvrdila) 😀

  3. Zajímavý rozhovor. Dle mého názoru jsou autoři obálek stejně důležití jako autoři textu. Jak by jinak vypadaly knihy bez nich? Já si třeba vybírám knihy hlavně podle obálek. Když mě nějaká obálka zaujme, až po té se podívám a přečtu si anotaci 🙂

  4. Lucky prace je skvela. Vlastne jen diky ni jsem si zacala knizek vic vsimat jako celku a ne jen jako textu. A jsem fakt rada, ze jsem ji i tebe mohla poznat nazivo 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *