5 knih pro anglofily

Seznam pěti knih o lásce, emigraci, zločinu, nenávisti, vztahu otce a syna, i rasové a třídní otázce. A pozor, všechny jsou v angličtině, ale i tak je zhltnete na posezení!

K četbě v angličtině mě to táhlo od mých šestnácti, ovšem to neznamená, že jsem byla schopná se prokousat přes prvních třicet stran každé knihy, co mi padla do ruky. Občas dokonce ani prvních deset, ale k tomu bych se raději nevracela. Bylo úplně jedno, jakou knihu jsem otevřela, zdali jsem ji četla před tím v češtině, nebo o ní pouze slyšela a ležela přede mnou poprvé ve své anglické nepřeložené kráse. Zkrátka to nešlo. Až jednoho dne se na mé neúspěšné pokusy již déle nemohl dívat jistý spisovatel John Green a vydal knihu The Fault in Our Stars, pro české čtenáře známou jako Hvězdy nám nepřály. Příběh dvou nevyléčitelně nemocných teenagerů změnil život nejednoho čtenáře (můj kamarád vyhlásil tuto knihu za svou bibli hned po Kerouacově knižní klasice Na cestě). Netvrdím, že by román nebyl dobře napsaný, ovšem do mého povědomí se nezapsal díky potokům slz, které proudily u mnoha jiných čtenářů, nýbrž tím, že jsem konečně přečetla knihu v angličtině od začátku až do konce! Jakmile bylo ono prokletí jednou prolomeno, zbytek šel sám a dnes nesmím být vypuštěna do knihkupectví ve Velké Británii bez dozoru. Což ovšem nyní není pointou. Co se snažím vyjádřit je, že pokud jsem to dokázala já, tak vy také. Možná že ne hned napoprvé, a možná ani ne na podesáté (jako v mém případě)! Ale věřím, že knihu v anglickém originále, kterou zhltnete aniž by vám došlo, že nečtete ve svém mateřském jazyce, také najdete. Třeba právě tady.


 

The Rosie Project by Graeme Simsion (český, lehce strašidelný, překlad: Projekt manželka) – tato knižní prvotina australského spisovatele mě dokázala rozesmát a snadno udržet mou pozornost od začátku až do konce. Profesor genealogie Don se rozhodne vytvořit dotazník, aby si našel svou perfektní drahou polovičku. Ovšem to nepočítal s Rosie, která se vymyká všem protokolům. Velice suchý humor, kterým je celý příběh protkán, snadno odvede čtenářovu pozornost od nenápadného rozvinutí otázky o tom, jak se muž s Aspergerovým syndromem (forma autismu, potíže se sociálním chováním a komunikací, pozn. autorky) může lehce ztratit v sociálních konvencích navzdory vysokému IQ a své genialitě.

Angličtina: Lehká na čtení.

Typ knihy: Ideální osvěžující jarní četba.


 

Brooklyn by Colm Tóibín (stejnojmenný překlad v češtině) – dějinami promlčená masivní emigrace Irů z vlastní země, jež je nemohla uživit, přináší tento poutavý příběh mladé Eilis, která musí nechat vše za sebou a vydat se vstříc zdánlivě lepší budoucnosti v zářivém New Yorku. Irský spisovatel otevírá staré rány a věrohodně vykresluje stinné stránky opuštění všeho, co je člověku blízké. Na odlehčení pochmurné atmosféry bych ráda dodala, že se v knize objeví i láska!

Angličtina: Kromě pár specifických a málo používaných slovíček (jako skýva chleba) je příběh snadno čitelný.

Typ knihy: Pro melancholické dešťové dny a prosluněné víkendy (možná se to zdá protichůdné, ale po přečtení pochopíte).


 

Hours by Michael Cunningham (český překlad: Hodiny) – Určitě jste viděli stejnojmenný film s Meryl Streep, Nicole Kidman a Julianne Moore, ovšem četli jste i knižní předlohu, která mimo jiné vyhrála Pulitzerovu cenu? Jedno století, dvě země, tři ženy a záznam jednoho dne jejich životů. Na první pohled nezáživný děj přináší čtenáři více, než se zdá. Žánrem a stylistikou příběhu Cunningham vzdává hold britské autorce Virginii Woolf a dalo by se říct, že přináší čtenáři moderní verzi knihy Paní Dallowayová. Stále si pamatuji, když jsem nechtěla dočíst poslední větu, která by znamenala konec jednoho dne i příběhu.

Angličtina: Použití jazyku v jeho plné kráse; plno slovíček k naučení a dlouhých popisných vět, ale po pár stranách budete snadno pohlceni.

Typ knihy: Jednodenní četba, jejíž dopad vás nenechá spát po zbytek týdne.


 

On Beauty by Zadie Smith (český překlad: O kráse) – Anglická spisovatelka by neměla uniknout vaší pozornosti, ať už se rozhodnete konkrétně pro tento román o rodině, univerzitním životě a mezilidských konfliktech, nebo její další knihy jako White Teeth (Bílé zuby), NW (Severozápad) a nejnovější Swing Time. Její styl psaní by se dal přirovnat ke geniální Virginii Woolf (Paní Dallowayová, K majáku), témata zase jako pocta spisovateli Edwardu Forsterovi (Pokoj s vyhlídkou, Maurice), který na začátku 20. století otevřeně kritizoval postoje anglické společnosti vůči rase, sociálním třídám, homosexualitě a kolonizaci. Také to ovšem můžete číst jako příběh rodiny, která se vypořádává s každodenním životem.

Angličtina: Krásný způsob vyjadřování, rozdílné použití dialektů a slovíček.

Typ knihy: Četba plná života bez zbytečných klišé a nereálných situací, ideální na ráno do tramvaje i na večer před usnutím.


 

The Return by Hisham Matar (český překlad není zatím k dispozici): Aby to nevypadalo, že vám doporučuji samé staré knihy, přidávám i tuto čerstvou novinku od spisovatele libyjského původu. Jeho v pořadí již třetí román vyhrál prestižní Pulitzerovu cenu a naprosto oprávněně. Matar se vrací k tématu ztraceného otce, kterého během Gaddafiho režimu v Libyi unesla tajná policie, věznila, mučila a nikdy nepotvrdila jeho osud. Spisovatel skáče mezi minulostí a současností, šťastnými vzpomínkami i bolestivou přítomností a poutavě vykresluje život jeho politicky aktivního otce, který byl až příliš nebezpečný pro diktaturu v Libyi. Především ale otevírá čtenáři dveře do země zmítané nepokoji, jejíž historie je známá jen pár zasvěceným.

Angličtina: Až na pár popisných scén je spíše jednodušší a zároveň velice komplexní.

Typ knihy: Je jedno, kdy ji budete číst, vždy vás vezme za srdce; příběh zároveň nenásilnou cestou vypráví historii Libye a osvětluje promlčené zločiny Qaddafiho režimu.

3 thoughts on “5 knih pro anglofily”

  1. Přestože jsem spíš japanofil a milovník finské literatury (“finofil” je trochu divné slovo), Cunninghamovy Hodiny jsem v českém překladu před pár lety četl. Nevím, zda je to tím překladem, nebo je chyba ve mně, ale příliš mě kniha neoslovila. Měl jsem spíš problém prokousat se do konce.
    Brooklyn bych ovšem zkusit chtěl, prý je knižní předloha lepší než film, tak možná mu dám šanci.

    BTW: Bývalý libyjský diktátor se do češtiny přepisuje jako “Muamar Kaddáfí” a ne jako “Qaddafi” a už vůbec ne “Gaddafi”.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *